Články


Moto Guzzi Audace: Derivát temna

2015-09-21 Přečteno: 235x

Pro letošní rok vstoupil na scénu kromě modelu Eldorado také méně opticky skvostný o to však přímočařeji střižený divoce vyhlížející Audace.

Tento derivát temna vychází z dobře zavedeného modelu California Custom s 1400 ccm dvouválcem. Prim zde hraje jednoduchost. Nic však není tak, jak se na první pohled zdá. Kdo by čekal kila navíc, bude spíše překvapen. Z bratrstva velkých Moto Guzzi patří svým pojetím s rovnými řidítky a dominantní jezdeckou pozicí k překvapivě k těm lehčím a dobře ovladatelným motocyklům. Drobné detaily jako válce motoru s leštěnými hranami, či rudé lemování sedla a uhrančivé ráfky kol dotváří nezaměnitelný pocit sounáležitosti s italskou značkou.

Tento směle vyhlížející model je dobrým příkladem motocyklu, který dokáže získat pozornost nepatrnými detaily, které by za normálních okolností zřejmě zapadly do množství chromu a záplavy barev. Jednoduchá černá, případně červená linka je zde spíše doplňkem a prim hraje celková skladba a jednoduchý detail, který tento motocykl odlišuje od ostatních MG této kategorie.

Konstruktéři zde vsadili s širokými řidítky a dopředu posunutými stupačkami na delší a dominantní jezdeckou pozici. Tu v základu umocňuje sice velice pohodlné, ale krátké jednomístné sedlo s červeným obšíváním. V základu samozřejmě nechybí ani stupačky spolujezdce, ale druhé sedlo, které je vidět na testovaném motocyklu, je již za příplatek. Mohutně vyhlížející pozice jezdce je ještě více umocněna optickým odlehčením v podobě menšího kulatého světla, absence krytů teleskopických kluzáků a malého karbonového lízátka. Naopak optickou přímočarost dokresluje mohutný kýl, který kryje olejový chladič.

Uvolněnější a celkově odlehčený charakter jízdy naproti tomu dokreslují zmiňované stupačky a řadící a brzdová páka a to nejen opticky, ale hlavně v porovnání s verzí Custom, kterou jsem měl možnost sedlat v loňském roce. O poznání lehčeji zde působí i zadní partie, kde jsou střídměji pojaté boční plasty a hlavně výrazněji vykousnutý zadní blatník, který ukrývá jinak i zde mohutný balón (200/60-R16). I nadále beze změn zůstávají diodové zadní svítilny s integrovanými blinkry. Dost výraznou změnu i technicky prodělaly koncovky výfuků, které jsou krom jiného na první pohled kratší a samozřejmě jim nechybí stejně jako zbytku motocyklu nádech temna snad vyjma koncových víček. Nic však není dokonalé a tak první edice tu má hned „svolávačku“ právě na temný nátěr koncovek, který se až podezřele rychle a snadno ztrácí, alespoň tak mi bylo vysvětleno. Na surovém vyjádření celku a funkčnosti to ale nijak body nekazí.

Co se týče elektrického managementu, je zde vše stejné jako na zmiňovaném modelu Custom. Nechybí tak tři palivové mapy (Veloce, Turismo, Pioggia) a vícestupňová kontrola trakce. Na dálkové přesuny oceňuji na pravé rukojeti montovaný a dobře fungující tempomat. Z hlediska přehlednosti nelze mít větších výhrad. Koncern Piaggio má v tomto ohledu pro Moto Guzzi vcelku dobře propracovaný management a konkrétně aktuální kulatý budík považuji obecně za jeden z těch přehlednějších.

Snad jen chvíli cviku chce práce s centrálním přepínačem na levém řidítku a potom pro neznalé najít přepínání palivových map na tlačítku startéru vpravo. Z dalších technických vymožeností, které nejsou na první pohled zřejmé, je to potom třeba možnost zadání osobního kódu imobilizéru, případně přes BT napojení na management motocyklu prostřednictvím aplikace z telefonu. Ten Vám dokáže potom prostřednictvím chytré appky zprostředkovat více, či méně důležité informace o motocyklu a pomoci najít např. při přechodu na rezervu v mapě automaticky nejbližší benzínové pumpy, ale stejně dobře můžete žít i bez této vymoženosti a držet se zavedených zvyklostí jako je dobře fungující ukazatel paliva. Široká je tradičně i doplňková výbava. Sáhnout tak můžete například na jiná zpětná zrcátka, či červené kryty válců apod.

Motorově se jedná o již dobře známý vzduchem a olejem chlazený agregát o objemu 1 380 ccm. Tato čtrnáctistovka poskytuje i v tomto podání velice plynulý a silný zátah zejména v nižších otáčkách. V této úpravě a technickém provedení se zdá být ještě ochotnější vytáčet se za plynem a pocitově je to opravdová radost na dvou kolech. Maximální točivý moment 120 Nm při 2700 ot/min je zárukou opravdu svižných startů a v kombinaci s usazením za širokými řidítky jde o slušnou porci dvouválcové zábavy. První usazení je pocitově více dopředu, za široká řidítka a zadek pohodlně usazený v níže položeném sedle ve stylu „one-man show“.

O motoru v objemu 1 400 ccm trčícím kolem nádrže nelze říci, že by jezdec nevěděl, ale jde o umírněný a klidný agregát v dimenzích a objemu tohoto stroje. Cítíte krásně klopný moment, ale jen v klidovém režimu - při jízdě samotné je vše již zapomenuto a naprosto v pohodě, takže obavy z velkoobjemového motoru nejsou na místě. První rychlostní stupeň chce občas více důrazu, ale jinak má převodovka sametový chod. Od 2500 ot/min se v motoru plaší koně a motocykl jde nekompromisně za svým cílem. Síla motoru je znát a max. výkon 96 koní při 6500 ot/min je pro tento typ motocyklu více než uspokojivá porce. Je třeba říci, že vše jde plynule a bez zbytečných rázů vyjma rychlého přeřazení a drobnějšího škubnutí. Kolem 5 000 ot /min dokáže motor ukázat opravdovou bestii a dá o sobě znát, ale nejedná se o žádnou nekontrolovatelnou explozi. O to více však vykouzlí úsměv při rychlém podřazení a následném průjezdu zatáčkou, kde se dostaví opravdový adrenalin a radost z mohutného motocyklu.

Pocitově je motocykl vůči svým soukmenovcům živější a více točivý, ale především jde o opravdovou zábavu, která je navíc podpořena slušně fungujícím podvozkem. I přes délku 2 445 mm si lze jízdu v zatáčkách díky výše uloženým stupačkám užít. Tělem a duší se nejedná o vysloveného sportovce – naháče a ani nemá vzhledem k hmotnosti přehnaně sportovní ambice, ale svižnou jízdu a rychlejší pasáže zvládá při kvalitnějším povrchu naprosto bez problémů. Vzhledem ke konkurenci jde o opravdu obratný stroj univerzál, který navíc velice slušně reaguje i v oblasti podvozku a v kombinaci s bezproblémovým kardanem z něj činí univerzální motocykl na všestrannější a zábavné použití.

Při nepřízni počasí sice jezdec dost trpí, ale popravdě to bude asi jediný okamžik, kdy vás Audace bude trochu trápit a nebude to ani tak jízdními vlastnostmi jako spíše komfortem a ochranou jezdce při jízdě samotné. Navzdory specifickému usazení však jezdec ani při delší jízdě netrpí výrazným nepohodlím a motocykl si drží stále stejný a bezproblémový chod za každé situace. Ačkoliv není stavěn vysloveně pro každodenní ježdění, jízdu městem zvládá bez větších obtíží, i když pravdou je, že jízda za širokými řidítky a v této hmotnosti má při opravdu pomalých rychlostech v kolonách svá specifika a přeci jen je třeba dopředu lehce předvídat, kam to člověk pošle. Naštěstí pro případ nenadálých situací je tu velice slušná záchrana v podobě dobře fungujících brzd, které nemají sebemenší problém krotit i ty nejdivočejší emoce. Hlavně přední radiální 320 mm čtyřpístky Brembo jsou zárukou bezpečného zastavení téměř za každé situace. Nejde však jen o město, v rámci pozdního večerního návratu jsem se proplétal i horskými pastvinami přecházejícími v kukuřičné pole a více než kdy jindy jsem si užil horké chvíle s divočinou, která byla přinejmenším stejně temná jako Audace. Naštěstí pro mě, bylo na přehledném rovném a delším úseku, takže brzdy i včetně ABS šly na hranu a vše dopadlo dobře.

Spotřeba se drží s lehkou rukou na plynu do 7 l /100km.  Audace je motocykl, který svým temným a povedeným vzhledem budí pozornost téměř za každé situace. Záleží jen na vás, zda přistoupíte na jeho charizma a dokáže vás jeho ryzí jednoduchost oslovit. V rámci konkurence se tomuto motocyklu blíží dle mého názoru např. H-D Breakout.

Pořizovací cena nového Audace je 449 990 Kč.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články